Finanční analýza - základy
Tato série obsahuje úvod do finanční analýzy podniku. Popisuje, kdo analýzu obvykle provádí, její cíle, zdrojová data, nevýhody a limity nebo s čím je vhodné získané výsledky porovnávat. Dále pak uvádí, jaké jsou základní používané metody a skupiny ukazatelů.
Skupiny ukazatelů jsou popsány v samostatné sérii nazvané Skupiny ukazatelů finanční analýzy (jednotlivé ukazatele pak na rozkliknutí).
Kdo provádí finanční analýzu podniku
Finanční analýza se obvykle provádí:
- interně - zaměstnancem organizace (finanční analytik, finanční manažer, controller, finanční analytik, účetní aj.).
- externě:
- banky či jiné finanční instituce – výsledkem jejich hodnocení je obvykle rozhodnutí, zda poskytnou úvěr, v jaké výši, za jaký úrok a jakou výši ručení/zástavy budou vyžadovat
- dodavatelé, kterým firma platí na fakturu
- subjekty poskytující dotace
- potenciální investoři
- výjimečně jiné zájmové skupiny, např. odběratelé
Každý z těchto subjektů finanční analýzu provádí za jiným účelem a klade tak důraz na jiné ukazatele. Interně firmu obvykle zajímají veškeré okruhy finanční analýzy, kdežto banky či dodavatelé zaměřují svoji pozornost více na schopnost platit (tedy na ukazatele likvidity a zadluženosti) a potenciální investoři na ziskovost či ukazatele tržní hodnoty.
V každém případě by finanční analýza měla být zpracována odborníkem, který jí rozumí a který ideálně rozumí i hospodaření analyzované společnosti. Na internetu lze dnes najít všemožné nástroje pro automatické zpracování. Jsou sice většinou již pěkně zpracované a někdy dokonce umí vygenerovat i pěkný report se slovním hodnocením, ale je nutné pamatovat na to, že:
- výstup finanční analýzy bude vždy jen stejně kvalitní jako její vstupy (a nejde vždy jen o mechanické nalinkování určitých účtů do určitých vzorců – viz. článek o problémech při zpracování finanční analýzy)
- vypočtená hodnota toho sama o sobě až tolik nenapoví – je nutné ji srovnat s různými základnami (pro každý ukazatel nejsou vhodná veškerá komparativa, srovnávací údaje je v praxi obtížné získat a doporučené hodnoty bývají obvykle hodně obecné, pokud tedy vůbec k dispozici jsou), zhodnotit provázanost ukazatelů, najít a vysvětlit důvody apod.
Objekty finanční analýzy a zahrnutá období
Finanční analýzu je možno zpracovat pro:
- jednotlivé divize či segmenty firmy
- jednotlivé firmy
- skupiny firem (tj. na konsolidované úrovni).
Finanční analýzu je možno provádět na:
- historických datech
- budoucích datech – např. nad finančními plány, což mimo jiné umožní zhodnotit, co s finančními výsledky udělá určité rozhodnutí, např. investice či realizace nějakého projektu.
Účel a cíle finanční analýzy
Účelem finanční analýzy je:
- analýza a zhodnocení finanční situace firmy z různých perspektiv
- zjištění dopadů v minulosti provedených rozhodnutí či aktivit
- porovnání skutečných výsledků s finančním plánem, minulostí, jinými subjekty, odvětvovým či národním průměrem
- odvození vývojových trendů
S cílem:
- určit rizika a slabá místa, na jejichž minimalizaci by se organizace měla zaměřit (možný vstup do SWOT matice)
- určit silná místa a příležitosti, jichž by organizace mohla určitým způsobem využít (možný vstup do SWOT matice)
- poučit se z minulosti a přijmout určitá opatření či rozhodnutí
- vytvořit plán pro další období
Může finanční analýza sama o sobě zhodnotit finanční situaci podniku?
Finanční analýza významně pomáhá hodnotit finanční situaci podniku, nicméně je nezbytné vzít v úvahu též další informace. Tyto informace mohou zahrnovat:
- Interní informace:
- přílohu k účetní závěrce
- daňovou situaci podniku (daňová přiznání)
- události, které nastaly po konci účetního období
- výrok auditora
- věkovou strukturu aktiv a pasiv apod.
- Externí informace:
- stav ekonomiky – recese/konjunktura, inflace, měnový kurz, HDP a jeho růst, daňové a úrokové sazby, míra nezaměstnanosti, dostupnost úvěrů
- politický vývoj – např. ochrana spotřebitele, poskytování dotací, míra zdanění, sociální a zdravotní pojištění placené za zaměstnance
- legislativní podmínky
- sociální podmínky – např. demografická struktura, kriminalita, móda
- současný a očekávaný vývoj na trzích, na kterých firma podniká – např. noví konkurenti či substituční výrobky
Zdroje pro finanční analýzu podniku
Hlavním zdrojem pro finanční analýzu jsou účetní výkazy - zejména rozvaha a výsledovka, výkaz o peněžních tocích (cash-flow), případně příloha k výroční zprávě či detailnější výstupy z účetnictví.
Dalšími možnými zdroji jsou:
- výstupy z vnitropodnikového / manažerského účetnictví
- rozpočty, prognózy a jiné plány
- (odborné) odhady
Při použití méně důvěryhodných zdrojů (např. odhadů) je nutné myslet na to, že se případný nekvalitní vstup stejně odrazí i v samotném výsledku finanční analýzy.
Pokud tedy odhady či jakékoliv úpravy (např. o mimořádné operace, které se do budoucna nebudou opakovat) tvoří významnou položku, není od věci uvést do souvisejících materiálů (byť výstupů, které předáváte pro zpracování bance či do výstupů finanční analýzy, kterou si zpracováváte interně), které odhady a v jaké výši byly provedeny, aby následný uživatel mohl zhodnotit jejich relevanci.
V oblasti vstupů do finanční analýzy je možné narazit na několik otázek. Mezi nimi může být například:
1.Měla by se jako zdrojová data využívat účetní výkazy sestavené dle národní legislativy či IFRS (US GAAP)?
Vždy záleží na tom, které výkazy více odráží ekonomickou realitu, pro jaký účel se finanční analýza vytváří, jaké jsou požadavky konkrétních uživatelů finanční analýzy atd.
Nicméně v České republice se dá říci, že IFRS (či US GAAP) zachycuje ekonomickou realitu věrněji než národní předpisy a to zejména díky zásadě „substance over form“, která dává přednost ekonomické podstatě transakce před její právní formou.
Dále pak už ze samotného názvu vyplývá, že jsou buď všeobecně uznávané (GAAP = Generally Accepted Accounting Principles) či mezinárodní (IFRS = International Financial Reporting Standards), takže jejich využití na rozdíl od národních předpisů umožní mezinárodní srovnání.
Nicméně i přes tato fakta není bohužel nic neobvyklého, že po vás uživatelé finanční analýzy budou vyžadovat zpracování na základě národních předpisů, a to třeba i v leasingové společnosti, kde má české účetnictví s ekonomickou realitou pramálo společného.
2.Jaké účty do finanční analýzy zahrnout?
Jednotlivé vstupy do finanční analýzy nejsou vždy jen sumarizací určitých položek ve finančních výkazech či účtů hlavní knihy. Některé vstupy mohou být mimoúčetní nebo bude potřeba do určitého výpočtu využít pouze část určitého účtu.
Ale i v případech, kdy je možné z výkazů či účtů hlavní knihy vycházet, je nutná určitá obezřetnost a uvědomění si, zda opravdu firma v daném účtu vykazuje pouze to, co má do daného ukazatele vstupovat a naopak, zda sumarizací určitých účtů zahrneme do vstupů analýzy opravdu vše.
Důvodem této nejednoty je skutečnost, že každý subjekt může zahrnovat do určitých účtů něco jiného (samozřejmě v rámci platných účetních předpisů).
Základní kroky při zpracování finanční analýzy
1. Stanovení cílů a uživatelů finanční analýzy – aby bylo jasné, jaké bude její hlavní zaměření.
2. Výběr vhodných metod a ukazatelů – těch je celá řada; některé se používají více, jiné méně. Rozhodně není žádoucí počítat a analyzovat všechny známé ukazatele. Nejen proto, že se ve významu často prolínají, ale takový výstup by byl velmi nepřehledný a matoucí. Jejich výběr je obvykle prováděn z dlouhodobého hlediska, aby byla zajištěna kontinuita sledování, a záleží také na účelu použití. V tomto materiálu ty nejdůležitější ukazatele v jednotlivých skupinách ukazatelů označujeme jako (!).
3. Výběr vhodných vstupů a jejich případná úprava, např.: o mimořádné operace, které se do budoucna nebudou opakovat.
4. Samotný výpočet (včetně základní logické kontroly výsledku!)
5. Analýza a interpretace – nejtěžší část. Může zahrnovat různá porovnání získaných výsledků – viz. sekce obecná komparativa u finanční analýzy.
6. Zjištění vzájemných vztahů mezi ukazateli.
7. Zjištění příčin rozdílů - na žádný ukazatel není možno pohlížet samostatně bez kontextu s ostatními ukazateli.
8. Rozdělení příčin rozdílů na ty, které jsou podnikem kontrolovatelné a které ne (např. inflace, nová právní norma, móda).
9. Vyvození závěru finanční analýzy a následné doporučení do budoucna.
10. Shrnutí výše uvedeného ve výstupní materiál (např. report). Ten může kromě obvyklých náležitostí reportu obsahovat:
- pro koho byla finanční analýza zpracována a za jakým účelem
- použité vstupy (období, zdroj aj.)
- přehled úprav od původních vstupů (např. pokud byly účetní výkazy očištěny o mimořádné položky, které se do budoucna nebudou opakovat)
- jednotlivé ukazatele členěné do kategorií a jejich absolutní a relativní porovnání (např. s minulým obdobím)
- vysvětlení, zda je odchylka významná či nevýznamná
- identifikaci hlavních příčin odchylky
- vysvětlení dopadu na budoucnost firmy a uživatele finanční analýzy
- sumarizace výsledků finanční analýzy jako celku
- návrh opatření či doporučení do budoucna
- kontakt na zpracovatele finanční analýzy (pro případ následných dotazů)
- datum zpracování.
S čím je (obecně) možno porovnávat výsledky finanční analýzy?
Vypočtené hodnoty z finanční analýzy je možno srovnávat s:
- doporučenými hodnotami
- historickým vývojem – s jednotlivými lety či průměrem za určité období
- rozpočtem či plánem
- konkurencí
- odvětvovým či národním průměrem
- jinými částmi organizace, jinými podniky ve skupině či skupinami podniků
Obvyklé problémy při zpracování finanční analýzy
Problémy se vstupy, které se samozřejmě odrážejí i ve výstupu finanční analýzy:
- účetní výkazy jsou sestavovány s určitým časovým zpožděním (obvykle až 6 měsíců), současná situace už může být jiná
- účetní výkazy zahrnují výsledky operací, které jsou mimořádné a do budoucna se nebudou opakovat
- různé metodiky použité při vedení účetnictví (např. účtování zásob metodou A nebo B, rozdílná metodika pro tvorbu opravných položek aj.)
- položky v rozvaze obsahují obvykle historické ceny, nikoliv ty současné (tj. může dojít ke zkreslení výsledků např. díky inflaci)
- konečné zůstatky v účetnictví nemusí odpovídat ekonomické realitě – např. neobvykle vysoká pohledávka, kterou odběratel nestihl uhradit do konce roku nebo pořízení majetku na konci účetního období, kdy se v rozvaze ukáže majetek a závazky, ale majetek ještě nezačal generovat výnosy
- nejsou oceněny kvalitativní faktory jako např. kompetence managementu či kvalifikace pracovníků
- účetní výkazy (zejména zisk) mohou být zmanipulovány tak, aby výsledky lépe vypadaly (v angličtině je na to hezký pojem „window dressing“)
- transakce mezi podniky ve skupině (např. netržní ceny nebo jistota odbytu)
- zisk se nerovná přílivu peněz, náklady výdajům a výnosy příjmům
- použití odhadů, které nemusí být přesné
Problémy s porovnáními
- pro všechny ukazatele neexistují žádné všeobecně platné doporučené hodnoty
- srovnání s obecně doporučenými hodnotami nemusí v určitém odvětví či organizaci dávat smysl a je tak těžké si odvodit ideální hodnoty
- nedostupnost odvětvových či národních průměrů a ukazatelů konkurence; případně jsou tato data k dispozici pouze za jiná období nebo nezobrazují základní předpoklady použité při zpracování těchto dat apod.
- nedostatek vstupů pro minulá období, aby bylo možné porovnat ukazatele v rámci stejné firmy v čase (např. nová firma, výrazné změny aj.)
- nesrovnatelnost jednotlivých divizí či podniků ve skupině
- sezónnost - při porovnávání mezi jednotlivými měsíci
Členění metod finanční analýzy a jejích ukazatelů
Metody finanční analýzy podle zahrnutých položek:
Metody finanční analýzy podle způsobu výpočtu:
- analýza absolutních ukazatelů
- analýza rozdílových ukazatelů
- analýza poměrových ukazatelů
- analýza soustav ukazatelů
Základní skupiny ukazatelů finanční analýzy
- ukazatele ziskovosti a rentability (či výnosnosti)
- ukazatele likvidity
- ukazatele aktivity
- ukazatele finanční struktury a zadluženosti
- ukazatele tržní hodnoty či kapitálového trhu
- soustavy ukazatelů pro hodnocení podniku
METODY FINANČNÍ ANALÝZY PODLE ZAHRNUTÝCH POLOŽEK
Horizontální analýza
Horizontální analýza je metodou finanční analýzy, která zobrazuje změnu (podíl či rozdíl) stejné položky v čase (např. srovnání bilanční sumy na konci sledovaného období oproti stavu ke konci předchozího roku).
Srovnávat je možné k:
- nejbližšímu přechozímu období (nejčastější), např. s předchozím rokem
- vybranému období, např. s rokem 3 roky zpátky
- průměru několika předchozích období, např. průměr za poslední 3 roky
Může být zobrazena jako
- rozdíl stejné položky ve finančním výkazu v čase (tj. absolutní změna):
- podíl stejné položky oproti hodnotě předchozího období
- změnu stejné položky od hodnoty minulého období oproti hodnotě předchozího období (tj. relativní změna):
výpočet, pokud jsou hodnoty v období t-1 kladné
zjednodušený výpočet, pokud jsou hodnoty v období t-1 záporné (jmenovatel vynásobit hodnotou -1)
Pozn.: Výpočet je samozřejmě složitější, ale v praxi si lze často poměrně slušně vystačit s excelovou funkcí „KDYŽ“ na tyto dvě možnosti.
(9, s. 14)
Účel horizontální analýzy
- identifikuje položky s největší absolutní či relativní změnou
- pomáhá odvodit trend
- umožňuje porovnat procentní změnu na položkách výstupů oproti procentní změně na položkách vstupů → % změn na položkách výstupů (např. zisk, tržby) by obecně mělo být vyšší než na položkách vstupů (např. zásoby, počet pracovníků, mzdy), nicméně záleží také na záměrech firmy (9, s.16)
Nevýhody horizontální analýzy
- nemusí být k dispozici hodnoty za předchozí období (nová firma, nový produkt, jiná metodika vykazování téže položky aj.)
- podíl nelze spočítat, pokud je hodnota předchozího období nulová
- pokud jsou v předchozím období záporné hodnoty, musí se vzorec pro výpočet relativní odchylky upravit
- ve výsledovce je nutné se zorientovat ve znaménkách (např. zda +10% znamená nárůst či pokles nákladů)
Vertikální analýza
Vertikální analýza je metodou finanční analýzy, která je používána za účelem výpočtu podílu určité položky na určité sumární položce, např. % zásob na oběžných aktivech či na celkových aktivech.
Metody finanční analýzy podle způsobu výpočtu
Analýza absolutních ukazatelů
Analýza absolutních ukazatelů slouží k posouzení absolutní výše různých položek, např. výše aktiv, vlastního či cizího kapitálu, zisku, tržeb, stavu zaměstnanců apod. To slouží hlavně ke srovnání velikosti sledované firmy s jinými společnostmi a zatřídění společnosti do určitého typu (např. kapitálově intenzivní společnost).
Analýza rozdílových ukazatelů
Analýza rozdílových ukazatelů spočívá ve výpočtu a analýze rozdílu určitých položek. Zahrnuje např. analýzu:
Analýza poměrových ukazatelů
Analýza poměrových ukazatelů spočívá ve výpočtu a analýze poměru určitých položek finančních výkazů a je nejčastější metodou finanční analýzy.
Její výsledky mohou být uváděny jako index (např. 0,1) nebo častěji v % (např. 10% čili index x 100).
Základní skupiny ukazatelů finanční analýzy
- ukazatele ziskovosti a rentability (či výnosnosti)
- ukazatele likvidity
- ukazatele aktivity
- ukazatele finanční struktury a zadluženosti
- ukazatele tržní hodnoty či kapitálového trhu
- soustavy ukazatelů pro hodnocení podniku