Fixní náklady jsou náklady, které se v krátkodobém horizontu s objemem produkce víceméně nemění a budou tak vynaloženy i tehdy, když se nevyrábí. Pokud tedy dojde k poklesu objemu výroby, fixní náklady zůstávají v krátkém časovém horizontu nezměněny a fixní jednotkové náklady se zvyšují, a naopak.
Příklad: plat finančního ředitele; nájem, pojištění či odpisy výrobních, administrativních, prodejních prostor apod.
Ve srovnání s variabilními náklady je kontrolovatelnost fixních nákladů mnohem horší.
Většina nepřímých nákladů jsou náklady fixní. Výjimečně mohou být fixní i některé přímé výrobní náklady (např. jednorázové náklady na nastavení výrobní linky pro konkrétní výrobek, kdy nezáleží na počtu vyrobených kusů).
Fixní náklady se v dlouhodobém horizontu stávají variabilními, resp. skokovými. Jako příklad je možno uvést odpisy výrobního zařízení. Pokud roste objem výroby, bude časem nutné pořídit další zařízení, aby se výroba mohla dále zvyšovat. Tyto stroje budou zařazeny do dlouhodobého majetku a následně budou odepisovány. Pokud bychom tedy uvažovali nadcházející krátkodobý časový horizont, budou tyto odpisy (nyní vyšší) opět fixní. Ale pokud bychom uvažovali pouze delší časový horizont, náklady budou variabilní (resp. stupňovité).